Č
lánek: Rekonstrukce koupelny – postupy, detaily a nejčastější chyby
Médium: PanelPlus 03/2019
Obr. 01 – Příklady možné realizace hydroizolace pod obkladovými prvky v koupelnách (zdroj: ZDB Merkblatt „Verbundabdichtungen“ – 2012/08)
Obr. 02 – Napojení podlahové vpusti, resp. sprchového žlabu na hydroizolaci
Obr. 03 – Napojení vodovodního potrubí na plošnou hydroizolaci
Obr. 04 – Napojení vany na plošnou hydroizolaci
K rekonstrukcím koupelen vedou různé důvody – ať už jde o estetické motivy, dispoziční změny daného prostoru, potřeba zhotovení bezbariérové koupelny, řešení zatékání do nižších podlaží, vlhnutí stavební konstrukce z důvodu nefunkční hydroizolace a pod. Podle potřeby se tedy v konkrétních případech přistupuje k mírným (např. nalepení nových obkladových prvků na stávající), až k rozsáhlým stavebním zásahům (odstranění obkladů a dlažeb, včetně celého souvrství až na nosnou konstrukci, vybourání příček, výměna vodovodních a odpadových potrubí, …). Nyní se následně realizuje prakticky nová koupelna. Při samotné rekonstrukci je proto třeba zohledňovat mnohé faktory od typu a přípravy podkladu, přes způsob utěsnění jednotlivých detailů až po pokládaní rozličných druhů obkladových prvků (např. velkoformátová dlažba, skleněná mozaika, …).
Vyrovnání podkladu
Koupelny představují vlhký provoz a počítá se zde s mokrými procesy. Tato skutečnost by měla být zohledněna už při výběru vhodných materiálů pro vyrovnání podkladu. Upřednostnit by se měly tzv. hydraulické maltoviny (tedy materiály odolávající po vytvrdnutí vlhkosti a vodě jako např. beton, potěry, samonivelační stěrky a malty na bázi cementu, případně vápenocementové omítky) před maltovinami na bázi síranu vápenatého (sádrové omítky, anhydritové potěry); např. v ČSN 74 4505 se v odkazu: „Podlahy – Společná ustanovení“ upozorňuje, že potěry a samonivelační hmoty na bázi síranu vápenatého nejsou určené do prostor, které mohou být vystaveny dlouhodobému působení vody a vlhkosti.
Ošetření vyrovnaného podkladu
Vyrovnaný podklad se po vyzrání zamete, vysaje a zpravidla napenetruje disperzní penetrací, která do sebe naváže případné zbytkové prachové částice. Penetrace je obzvlášť potřebná tam, kde jsou stěny zhotoveny ze sádrokartonových desek (uzavření povrchu za účelem eliminace rizika tvorby etringitu při následné aplikaci cementových materiálů, které by vedly k oddělovaní zmiňovaných vrstev), anebo z vysoko nasákavých materiálů, jako je pórobeton. Snížením nasákavosti na povrchu se předejde riziku rychlého „přesychání“ cementových lepidel, hydroizolací apod.).
Pokud na podkladu mají zůstat stávající obklady a dlažby, musí se jejich povrch mechanicky zdrsnit / přebrousit. Některé typy epoxidových penetrací (ne všechny!) mají výbornou přídržnost i k hladkým, nezdrsněným podkladům. V takovém případě postačí povrch očistit / odmastit.
Hydroizolace
V koupelnách se musí důkladně naplánovat a zhotovit hydroizolace, která zabráni zatékáni vody do nižších podlaží, provlhnutí stavebných konstrukcí a vzniku plísní (viz příklady na obr. 01). Jak je uvedeno v ČSN 74 4505, dlažbu bez hydroizolace není možné považovat za vodotěsnou vrstvu. Toto platí všeobecně bez ohledu na to, jaké materiály se použijí pro nalepení nebo vyspárování obkladových prvků.
Hydroizolací se doporučuje ošetřit:
- celou podlahovou plochu koupelny, včetně vytažení soklu do výšky min. 5 cm nad uvažovanou úroveň podlahy;
- oblast sprchových koutů do výšky min. 20 cm nad sprchovou růžici, resp. nad uvažovanou oblast zatížení stříkající vodou.
Pro vytvoření plošné hydroizolace pod obkladové prvky se zpravidla používají pružné stěrkové materiály na bázi polymerních disperzí nebo cementu. V místech dilatačních spár, v rozích a koutech i v místech napojení na jakékoliv zabudované prvky se do hydroizolace zapracuje pružná těsnicí páska, resp. manžeta.
Zabudované prvky jako např. vyústění vodovodních potrubí, podlahových vpustí, sprchových žlabů apod. by měly být (ať už z výroby anebo při jejich instalaci) opatřené cca. 5 cm talířovou přírubou z vhodného materiálu jako např. nerezová ocel, červený bronz, případně tvrdý neměkčený PVC (viz obr. 02, 03). Nevhodnými materiály jsou např. polyolefiny jako PE, PP – jde o typ plastů, které je v běžných stavebných podmínkách obtížné lepit (spojí se převážné jen svářením).
Pokud zabudované prvky nejsou opatřené talířovou přírubou, musí se dodatečné vytvořit příruba za použití vhodné stavební chemie tak, aby bylo možno daný detail spolehlivě napojit na plošnou hydroizolaci.
Na plošnou hydroizolaci musí být spolehlivě napojená taktéž vana a sprchová vanička. Jedná se o kritický detail, který je pravidelně vystaven tekoucí a stříkající vodě. Dané napojení může být bezpečně a trvale zaizolováno za použití speciální těsnící pásky, opatřené na jedné stráně samolepicím pruhem, který se nalepí na odmaštěnou kontaktní plochu vany / vaničky (obr. 04).
Pokládání obkladových prvků
Pro nalepení a vyspárování obkladů a dlažeb v koupelnách se používají zpravidla cementová lepidla a spárovací malty. Výběr závisí hlavně na zvoleném materiálu (keramika, sklo, přírodní kámen), formátu obkladových prvků a šířce spáry. Při lepení obkladových prvků se doporučuje dosáhnout pokud možno celoplošného nalepení obkladů a dlažeb. Jednak z důvodu zabezpečení dobré přídržnosti, ale také z důvodu předcházení rizika tvorby výkvětů a plísní.
Spáry v koutech, dilatacích a v místě napojení na zabudované prvky se vyčistí od lepidla, aby zde byl umožněn dilatační pohyb a napětí se nepřenášelo do dlažby a obkladu. Uvedené detaily se vyplní pružným tmelem na bázi silikonu, případně polyuretanu. Předtím se ještě na dno spár zatlačí tzv. pěnový provazec, případně PE-fólie nebo silikonový papír, čímž se zabrání spojení těsnícího tmelu se dnem spáry (viz obr. 02, 04). Toto opatření spolu s dostatečnou šířkou dilatační spáry (zpravidla min. 8 mm, případně podle očekávaného pohybu), je základním předpokladem pro zabezpečení funkčnosti a dlouhé životnosti pružného tmelu.
M. Hejtmánek / R. Hikl
SCHOMBURG Čechy a Morava s. r. o.
Na Univerzitním statku 2
108 00 Praha 10
www.schomburg.cz
www.snamijetovsuchu.cz